Články Jakuba Hučína

Jak se tváří budoucí Evropané

Za několik týdnů budou čeští občané rozhodovat o vstupu své země do společenství států Evropské unie. Jak pro zastánce vstupu, tak i pro jeho odpůrce to bude jeden z nejvýznamnějších okamžiků, který nasměruje na dlouhá léta dopředu celou společnost v Česku a bude určovat její tvář. Nikdo není schopen odhadnout dopředu, jak tento okamžik naši společnost ovlivní. Už teď je ale jasné, že některé postoje a hodnoty se vstupem do EU změní nebo budou muset změnit. Vstup do EU zatřese hodnotami určité části společnosti.

Vášniví odpůrci a nadšení příznivci

Mediální kampaň stejně jako diskuse mezi příznivci a odpůrci vstupu do EU vrcholí. Podobně jako při diskusi o všech důležitých otázkách zasahujících celou společnost je racionální a věcná stránka diskuse v pozadí. Co nejvíce hýbe společností je iracionální skupinová dynamika plná strachů, katastrofických scénářů a na druhé straně oslav příchodu mesiáše, který společnost konečně osvobodí a uvede náš národ do zaslíbené země. Ekonomické výhody se dají spočítat, co se spočítat nedá, je přijímání nebo odmítání určitých hodnot, které nám členství v EU přinese nebo naopak vezme. „Emoce jsou silnější než rozum už jenom proto, že jsou rychlejší. Uvádějí nás do biochemického, hormonálního ‘varu’,“ říká psycholog Zbyněk Vybíral. „Zatímco rozum nevládne našemu tělu, emoce ho mají pod kontrolou. Jsme plní emocí. Vy věříte v nějakou věcnou a racionální diskusi? Kolik takových diskusí jste zažil? Každé diskutování je dílem iracionální.“

Jedním z důležitých témat této diskuse je ohrožení české národní identity. Je příznačné, že mezi internetovými odkazy odpůrců vstupu do EU najdeme ze zahraničních zdrojů především ty národnosti, jejichž imigrační politika je poměrně přísná. Vůbec nejvíc odpůrců argumentujících národnostní otázkou je mezi Brity. Anthony Coughlan vychází z předpokladu, že národní solidarita je možná pouze mezi příslušníky téhož národa. Národní komunity vznikly jako stabilní skupiny sdílející stejný jazyk, teritorium, kulturu a historii. „Pouze v národnostní komunitě existuje vzájemná dostatečná solidarita, vzájemná identifikace a vzájemný zájem mezi jejími jednotlivými členy. Tato solidarita vede k pocitu občanství. Tak jsou schopni vnímat vládu jako ‘svou vládu’, jsou ochotni přispívat do solidárního systému financování státu. Podobnou solidaritu nenajdeme na mezinárodní úrovni, i když díky globalizaci existuje určitý stupeň mezinárodní spolupráce a solidarity.“

Podle tohoto názoru je vytvoření jakéhokoli nadnárodního celku umělé a nestabilní, protože odporuje přirozenému pocitu identifikace s národnostní skupinou. „Mnohonárodnostním federálním státům, které vznikly ve 20. století, jako Sovětský svaz, Československo, Jugoslávie, Malajsie a další chyběla stabilita a podpora občanů. Některé z nich už zanikly, jiné to v blízké budoucnosti čeká,“ předpovídá Anthony Coughlan. Podobná slova jsou vodou na mlýn nacionalisticky zaměřených skupin. Jejich diskuse je příznačně poznamenaná slovy působícími jako komunikační symboly. „Považujeme za nutné seznámit veřejnost s pravými důvody, proč jistým politickým silám tolik leží na srdci zánik suverenity českého státu s tisíciletou tradicí hájenou a budovanou od přemyslovských dob po současnost. Prohlašujeme se vší rozhodností, že odmítáme nové ‘sametové’ mnichovanství a hodláme hájit nezávislost své země. Vědomě se tak stavíme proti zkorumpované pravolevé politické scéně i ‘občanským’ iniciativám s jejich neomezeným přístupem do veřejnoprávních médií,“ můžeme číst na stránkách iniciativy Občané proti EU. Extrémistická Národní strana opírající se o nacionalistické strany v jednotlivých evropských zemích, jako je rakouská FPÖ, francouzská Front National nebo italská Alleanza Nazionale pochopitelně iracionální nacionalisticky orientovanou argumentaci přivádí až do krajnosti. „Evropská komise chrlí různé programy na podporu přistěhovalectví z třetího světa, pořádá kongresy na témata, jak do Evropy dostat levnou pracovní sílu a zavírá oči před neuvěřitelnou bídou vlastních občanů. Nezadržitelný a neregulovaný příliv nepřizpůsobivých agresivních a v zásadě intolerantních, mnohdy absolutně nevzdělaných imigrantů, bude v dnešním nemocném evropském sociálním prostředí fungovat jako rozbuška,“ píše se na jejích stránkách. „Nepřátelská subkultura pohlcující neúměrné množství sociálních výdajů, různých grantů, fondů a dotací, vrací hostující společnosti snahu a vstřícnost hrůznou kriminalitou, nerespektováním a ponižováním konzervativních tradicionalistických hodnot.“

Pro podpoření vlastních názorů používají některé iniciativy jako Občané proti EU až neuvěřitelné argumenty. „Je zřejmé, že hlavní úder eurokracie směřuje proti rodině! Některé členské státy podporují eutanazii a tzv. registrované partnerství homosexuálů, včetně adopce dětí. Pedofilie přijde zřejmě později, neboť veřejnost ještě není na přijetí takových zvráceností dostatečně připravena.“ Jeden ze sympatizantů těchto prohlášení o sobě říká, že si nerad zvyká na nové prostředí, kulturu a lidi kolem sebe. Podle psychiatra a psychoanalytika Petra Příhody není téma EU jediné, které vede ke kolapsu rozpravy, ale je součástí širšího syndromu. „Mimo oblast racionality se ocitají i jiná témata, například Klaus, Havel, sudetští Němci, liberalismus, katolická církev a další,“ říká. „Proč to tak je? Vysvětlení odkazem na totalitní minulost působí už obehraně, ale zanedbá-li se u dvou či tří po sobě jdoucích generací zkušenost dialogu, zatímco myšlení je užíváno převážně jako nástroj manipulace či sebeobrany, nutně to poznamená styl komunikace.“

Konfrontační ráz politických projevů i žurnalistická razance zapůsobily podle Petra Příhody stylotvorně a polarizují zainteresovanou část veřejnosti dodnes. „Chybí sociální skupina, která má pečovat o kvalitu veřejného diskurzu, totiž humanitní inteligence. Této funkce se ujala žurnalistika, bohužel až na výjimky zvulgarizovaná,“ říká. Posttotalitní společnost je atomizovaná, každý je ohrožen a hájí své teritorium. Proto je společnost i citlivější vůči narcistickým traumatům. „Proto také debata, respektive polemika o vstupu do EU končívá slepě,“ říká Petr Příhoda. „Tím spíše, že polarizuje ‘ze své podstaty’, neboť jedni si tam promítají své naděje, druzí své obavy. Realistická představa skutečných důsledků však chybí, dokonce i povolaným.“ Katatymní myšlení, uvažování pod silným vlivem rozbouřených emocí, tady bylo, je a bude - a je přirozené!“ myslí si o iracionálních postojích kolem vstupu do EU Zbyněk Vybíral. „Co vyvolává tak silné nadšení nebo zlostný odpor? Většinou zveličení několika málo faktů a další nepřemýšlení.“

Manipulativní je do určité míry i informační kampaň týkající se vstupu do EU. „Je to více propagandistická kampaň, než informační. V této kampani nejde na prvním místě o informování, ale o propagování. Tak jako vzniklo slovo označující směs informování a zábavy (infotainment), tak bych kampaň označil názvem ‘infosuaze’ - informace podřízené persuazi. O objektivitě nemůže být řeč. Jde o to přesvědčit a získat na svou stranu většinu obyvatel státu,“ říká Zbyněk Vybíral.

Střet hodnot

Historicky zformované institucionální rámce a hodnotové orientace lidí patří k nejsetrvalejším prvkům sociální dynamiky. Sociologické výzkumy české společnosti v posledních letech prokázaly, že česká populace je stále ještě převážně orientovaná na hodnoty zajišťující přežití, tedy zachování základních životních podmínek, místo orientace na seberealizaci, což je jev, který v zemích EU převažuje. V současné době je podíl lidí orientovaných na seberealizaci v Česku mezi třiceti a čtyřiceti procenty. Konec devadesátých let byl navíc typický svými posuny souvisejícími s kolapsem dřívějšího sociálního řádu a s dravým vstupem liberálních hodnot do společnosti. Poklesl význam hodnot spojených se solidaritou a podílem na veřejném životě, což jsou hodnoty nezbytné pro existenci občanských ctností a společenské angažovanosti. Naopak vzrostl význam individualistických a konzumních hodnotových orientací. Celá čtvrtina populace upřednostňuje materiální priority, priority lidského rozvoje volilo méně než deset procent občanů.

Pro českou populaci je rovněž typická nesourodost hodnot a vnitřní protiklady v hodnotových orientacích skupin a jednotlivců. „Češi jsou jako národní společenství velmi orientovaní sami na sebe, do značné míry se uzavírají vstupu nových podnětů, často odmítají cizince a ‘cizí’,“ říká sociolog Martin Potůček. Xenofobní postoje jsou podle něj v české populaci zastoupeny poměrně výrazně a často jsou spojeny s liberálním postojem „každý se musí postarat sám o sebe“. Příčinou je do značné míry etnická jednobarevnost společnosti a nevyjasněný vztah k češství a k české národní identitě. Podle jednoho z výzkumů je osm z devíti Čechů ochotno se vzepřít modernizačním trendům prosazujícím se v naší společnosti, pokud by měly vést k vlně přistěhovalectví z Východu.

V oblasti ekonomicky orientovaných hodnot si Češi podle Martina Potůčka uvědomují své zaostávání za moderním světem především díky zaostávání institucionálního rámce fungování trhu a zaostávání politického a správního systému. Mnozí lidé však už nejsou ochotni si přiznat, že příčiny tohoto zaostávání se zrcadlí i v jejich hodnotových orientacích. Celá polovina občanů si myslí, že problémy by měl řešit především stát a ne občané, podobně pouze čtyřicet procent dospělých by bylo ochotno podpořit strategii modernizace svou veřejnou angažovaností, zatímco polovina občanů by raději nevybočovala z řady. Zhruba čtyřicet procent dává přednost poklidnému životu a dodržování tradic.

Další příčinou poměrně uzavřené české společnosti je také velmi nízká míra důvěry v české společnosti. Druhým lidem je ochotno důvěřovat pouze 18 % dospělých Čechů, což je přibližně poloviční míra důvěry ve srovnání se západoevropskými zeměmi. Nízká důvěra v ostatní lidi vede pochopitelně i k nízké důvěře ve smysl a úspěch společné akce, a tím i k nízké veřejné angažovanosti. Podle Martina Potůčka čeká v prvních deseti letech po vstupu Česka do EU naši společnost ostrý konflikt mezi stále přetrvávajícími obranářskými hodnotami a nutností rychlé adaptace v mnohonárodnostním a multikulturním prostředí. V budoucnu nutně dojde k průniku dalších etnik na území české společnosti, které bylo a je její většinou vnímáno jako její svrchované území, což povede k zesílení etnického napětí a konfliktů. „Velkým handicapem české společnosti bude její přetrvávající hodnotové rozštěpení v několika dimenzích přístupu ke světu a k životu, které povede k obtížnému hledání společenských dohod a společných cílů celého národního společenství,“ uvádí. „Je velmi pravděpodobné, že v nejbližších letech a desetiletích dojde k vytvoření ‘dvourychlostní’ společnosti. její jádro bude tvořit ‘proevropská’ elita, její periferii diferencované sociální skupiny, které budou vstup země do evropského hospodářského a politického prostoru brát jako vnucené zlo.“

Jak bude vypadat referendum

Podle současných průzkumů podporuje vstup České republiky do EU většina populace. Pozitivní vztah k EU vyjadřuje kolem 60 % populace. Referendum by však pravděpodobně skončilo s více než tříčtvrtinovým podílem kladných odpovědí, protože by podle ředitele agentury STEM Jana Hartla zůstali odpůrci EU, kteří k ní pociťují spíše vágní nechuť, pravděpodobně doma, zatímco by pro EU hlasovala z utilitárně-pragmatických důvodů i část lidí, kteří obecně vzato nemají EU příliš v oblibě.

Určité riziko odmítnutí vstupu do EU však existuje. Postoje k EU jsou totiž pouze povrchní, málo intenzivní, nejsou opřeny o dostatečnou věcnou znalost a nemají trvalejší hodnotové zakotvení. „Lze si představit varovný scénář, kdy například v důsledku špatné kampaně a necitlivého přístupu politiků by mohli lidé dospět k pocitu, že o naší účasti v EU je vlastně již dávno rozhodnuto, že referendum je ve skutečnosti jen formální a zbytečný akt. Pak by se část vlažných příznivců EU referenda nejspíše nezúčastnila. A kdyby se souběžně někomu podařilo emotivně podnítit vlažné odpůrce EU k účasti v referendu, mohl by být konečný výsledek referenda i velmi těsný,“ uvádí.

Pokud by se ovšem stalo, že by občané ČR napoprvé o vstupu do EU nerozhodli, je pravděpodobné, že po další mediální kampani bude následovat druhý pokus. Všelidové hlasování tak může ztratit svůj neutrální záměr a stát se nástrojem manipulace, kdy se bude hlasovat tak dlouho, dokud se nepodaří dosáhnout zamýšleného výsledku. „Opakované referendum vidím jako legitimní demokratické ověřování většinového postoje, byť

samozřejmě otevírá prostor pro nátlak v mezidobí a pro ideologickou masáž davů,“ nesouhlasí Zbyněk Vybíral. „Vstupu do EU se nejen neobávám, ale i těším. V podstatě ve smysl EU věřím. Čeho se obávám, je arogance a bezcitnost mocných a chování silnějších. Čekají nás jak altruisté, tak nás vyhlížejí různí zneuživatelé moci.“

Euromýty

Zatímco některé mýty jsou specificky české, jak je případ slivovice či britské (vánoční pochoutka - máslo s příchutí brandy se bude muset přejmenovat podle regulace 577/97/EC na „roztíratelný tuk s příchutí brandy“), některé jsou univerzální, což je případ dovozu banánů určité velikosti a tvaru. Zatímco v Británii zažila tradice europohádek své nejlepší období v osmdesátých letech, nová vlna zasahující i Česko začíná nabývat velkých rozměrů. 3. března 2002 například TV NOVA uvedla ve svém hlavním zpravodajství, že po vstupu do EU budou včelaři nuceni předělat rámkové míry dvířek úlů podle evropských norem. Tvrzení mělo být doloženo odborným časopisem Včelařství. Již druhý den zoufale reagoval Miloslav Peroutka z Českého svazu včelařů a šéfredaktor Včelařství Petr Prokeš. EU nikdy o rámkových mírách úlů nejednala a nejedná, ve Včelařství se o této problematice vede odborná diskuse bez souvislosti s EU. Podle The Mail on Sunday z 15. dubna 2001 donutili byrokraté z EU firmu Coleman´s ukončit výrobu své klasické, pálivé a přesto jemné a především výtečné Francouzské hořčice. Ve skutečnosti ale výrobu Francouzské hořčice nezastavila EU, ale sama firma Coleman´s. Poté, co vlastník Coleman´s, gigant Unilever, převzal svého francouzského rivala Amora-Maillé, Evropská komise jej upozornila, že by se v oblasti výroby nejlepších hořčic na kontinentu mohl stát monopolistou, a jako takový by byl napaden před Evropským soudním dvorem. Z možnosti prodat jednu ze získaných značek si Unilever vybral Francouzskou hořčici, která se lépe prodává pod francouzskou značkou. Podle ohlasů je jednou z části plánu socialistů z Bruselu na ovládnutí Evropy nucená standardizace záchodových prkének. Ve skutečnosti byla tato standardizace zaměřena především na záchodová prkénka námořních jachet. To ovšem ještě není vše - jachtaři si budou moci namontovat jakékoli prkénko, ovšem prodejci by měli být povinni nabízet ve všech obchodech alespoň jedno standardizované prkénko, aby nevznikala nekompatibilita mezi jednotlivými trhy.

Podle www.europes.cz