Články Jakuba Hučína

Psychologie globalizace

Pojem globalizace se objevuje poprvé v souvislosti s hodnocením hospodářského vývoje vyspělých států. Od té doby prošel tento pojem rozsáhlou proměnou, rozšířil se i do ostatních oblastí lidského života. Pro některé se stal symbolem pokroku, pro jiné zase strašákem.

Z psychologického hlediska je ekonomická definice globalizace příliš úzká. Samozřejmě, že globalizace znamená kvalitativní změny v systému světového hospodářství, kdy zejména díky rozšíření nových informačních a komunikačních technologií vnímá současné lidstvo svět jako jeden celek. Kromě bourání hranic mezi tokem ekonomických statků padají ale také zároveň hranice mezi různými kulturami, společenskými i náboženskými systémy a s tím souvisejícími odlišnými způsoby myšlení, chápání světa i způsoby, jak se s touto odlišností vypořádat.

Země je kulatá

Najít odpověď na otázku, kdy se člověk začíná zabývat myšlenkou globalizace není jednoduchá. Snad to začalo objevem, že Země je kulatá a není středem vesmíru, možná také s prvními zámořskými plavbami nebo s prvními cestami, kdy jednotlivé národy začaly objevovat jiné kultury. Potřeba transcendence, tedy překračování hranic sebe sama, své rodiny, své obce, svého národa i své kultury je psychologicky vlastní každému člověku a potřebu objevovat nové a odlišné lidské skupiny a konfrontovat se s nimi nacházíme ve všech etapách lidské historie. Překračování vlastních horizontů, vlastního bytí je jedním ze specifik člověka. Právě díky rozvoji informačních technologií může probíhat toto vzájemné objevování a konfrontace tak obrovským tempem, že máme dojem jejich trvalé přítomnosti. Globalizace toto překračování sebe sama uzavírá, jako bychom se překračováním vraceli sami k sobě.

Pro mnoho lidí znamená pojem globalizace hrozbu amerikanizace kulturního a ekonomického života, nadvlády nadnárodních institucí a korporací a standardizace spotřebitelské veřejnosti. Přestože jsou všechny tyto jevy závažné, je takový pohled pouze povrchní, protože díky globalizaci dochází k daleko hlubším změnám v pohledu člověka na svět. Základním problémem, na který každý člověk v globalizovaném světě narazí, je náhlá změna okolního prostředí. Kolem člověka se změní ve velice krátké době takřka vše. „Člověk si utváří vlastní zkušenost a vlastní obraz světa na základě konfrontace s určitým stabilním systémem,“ říká psycholog Karel Riegel, který se problematikou globalizace dlouhodobě zabývá. „Tím systémem je okolí člověka, kulturní pozadí, hodnotový systém, způsob myšlení a řešení problému. Je to jako zrcadlo, díky kterému se člověk naučí vnímat svou podobu. Najednou se dostává do pohybu i to pozadí, to zrcadlo. Není tady jeden způsob řešení, ale je jich několik, neplatí jenom jedna pravda, platí jich několik zároveň. Je to jako kdybychom se ocitli na kulové ploše - nemá začátek a konec, pozorovatel je zároveň pozorovaný, úplně se mění pojetí objektivity.“ V globalizovaném světě vlastně neexistuje žádné vně, vůči kterému bychom se mohli vztahovat, všichni jsou uvnitř. Díky expanzi komunikace a díky kulturní, myšlenkové a informační expanzi se současnému člověku mísí dohromady obrovské množství různých pohledů na svět a jeho interpretací, jeho pravdy, zvyklosti a hodnotové žebříčky jsou relativizovány. Globalizace nás přinutí k naprosté změně našeho vnímání. Objekty už nejsou přesně definovány a existuje více řešení.

Ztráta identity

Expanze subjektivity a relativizace dosud platných řešení jednotlivci značně komplikuje pozici. Nemůže se opřít o model interpretace světa, který mu předala jeho kultura a který mu umožnil najít své místo ve společnosti. Nejlépe je tento zápas o identitu vidět u náboženských systémů, které bývají ve své kulturní tradici zakořeněny nejhlouběji. Většina tradičních náboženských systémů je v současné době v krizi. Jedním z faktorů, které se na této krizi identity podílejí, je náhlá masová konfrontace s jinými náboženskými systémy, které si s touto vzájemnou konfrontací neví rady. Některé se v obraně uzavírají samy do sebe, jiné se rozpouštějí v ostatních systémech. Jako bychom na situaci náboženských systémů viděli i situaci jedince, dezorientovaného a ztraceného v nepřeberném množství různých modelů interpretace světa. Každý systém, ať už se jedná o systém kulturní, náboženský nebo pseudonáboženský, který je uzavřený do sebe, má svého „nepřítele“, jehož existencí je možné vysvětlit, proč to nebo ono v takovém systému nefunguje. Po letech studené války, která přinášela nepřátel dost a dost, najednou není třeba proti nikomu bojovat. „Je to taková zvláštní doba,“ říká Karel Riegel, „hrdinové 2. světové války už nežijí, studená válka se nekoná a do tohoto poklidného světa najednou vstoupila globalizace, ve které můžeme najít toho tajemného nepřítele, na kterého je možné všechno svést - od špatného stavu životního prostředí, přes kriminalitu až po nezaměstnanost, sociální nerovnost a osobní problémy každého člověka.“

Konkrétnějším nepřítelem jsou nadnárodní korporace, které jsou médii i ostatními lidmi vnímány a prezentovány jako nositelé globalizace, jako hrozba pro národní státy, jimž převálcuje jejich národní individualitu. „Mám možnost se zblízka dívat na život některých těchto nadnárodních organizací,“ říká Karel Riegel. „Nejsou to obrněné kolosy imunní vůči procesům globalizace. Manažerovi, kterému na poradě šestnáctkrát zazvoní mobilní telefon, je silně zasažený globalizací. Pokud nenajde adekvátní způsob, jak se bránit, bude degradován ze svých lidských kvalit.“ S kvantitativním růstem organizace se vytrácí její lidský rozměr. Takové organizace začnou být neschopné integrované akce a jejich zaměstnanci se cítí odcizeně a frustrovaně. „Například General Electric se s tímto problémem vypořádal tak, že začal cíleně vytvářet dojem malé, téměř rodinné firmy,“ říká Karel Riegel. „Management dával důraz na osobní znalost velkého počtu zaměstnanců, na neformální komunikaci a na volnost výměny myšlenek. Simuloval tak prostředí člověku bližší. V současné době je General Electric považován za firmu třetího tisíciletí.“

Dalšími nebezpečími bude díky mohutnému přesouvání kapitálu, práce a pracovních příležitostí zvětšování regionů s nezaměstnaností, což kromě prohlubování sociálních rozdílů jenom umocní krizi identity jedince, který přišel o práci a ztratil tak šanci si prostřednictvím práce uvědomit svou hodnotu, své kompetence a realizovat se.

Obohacení alternativou

Ztráta důvěry v tradiční modely nastartovává hledání modelů alternativních. Ty jsou jakousi obranou, která umožňuje jedinci najít ztracenou identitu v okamžiku, kdy už tradičnímu modelu jako dárci identity nevěří. „Proti tradiční racionalitě často naskočí iracionální modely interpretace světa, pavěda , která přináší jedinci i společnosti velká rizika,“ říká Karel Riegel. Alternativa ale může být i pozitivní. „Vezmeme-li si třeba východní myšlení podepřené mnohatisíciletou kulturou Indie a Číny, může být pro nás velmi přínosná,“ říká. „Jako by tyto kultury globalizaci v určitém slova smyslu už předešly. Jsou schopny vnímat člověka jako součást celého globálního systému, jsou schopny přijmout dvě varianty téhož, pracovat s různými pravdami. Pokud bychom toto nazvali alternativou, pak se jedná o alternativu moudrou, od které se v rámci globalizace můžeme leccos naučit.“

Efektivní může být pouze otevřený systém. V okamžiku, kdy jakýkoli systém uzavřeme, začne se uvnitř systému zastavovat veškerý pohyb a systém začne degradovat. Otevřený systém může naopak čerpat s jiných systémů, i když je jimi zároveň ohrožen. Globalizace může znamenat díky obrovskému informačnímu toku a informační výměně kromě ohrožení identity zároveň také možnost obohacení. Opatrnost a ostražitost vůči všemu cizímu je podle Karla Riegela podobně jako agrese logická. Atmosféra ve společnosti by měla vést člověka k tomu, aby byla tato agrese kultivovaná a aby vedla jedince k chápání, že druhý může být i potenciální přítel, jehož odlišný pohled na svět a kulturní zázemí mohou člověka obohatit.

Nebezpečí ztráty identity a rozplynutí se v různorodém světě či naopak uzavření se do svého systému je možné předejít vytvoření kvalitního osobního zázemí, které na jednu stranu zabrání ztrátě identity a na druhé straně umožní výměnu názorů. „Na jednu stranu vyvolá globalizace stále větší pohyb lidí, kapitálu, kulturních tradic a bude jednotlivé skupiny tlačit ke sjednocování se, na druhou stranu bude tento vliv vyvolávat opačné tendence - to znamená posílí lokální,“ říká Karel Riegel. „Jednotlivé skupiny začnou vyhledávat prvky, které jejich lokální identitu nesou, vytvářejí nebo definují. V okamžiku, kdy jsem uzavřený v nějakém systému, chci se dostat ven, pokud se ale můžu neomezeně pohybovat venku, pak teprve začíná být domov zajímavý. Tahle otevřenost tedy bude znamenat zároveň paradoxně vyhledávání a návrat k vlastní identitě.“ Návrat k vlastní identitě v prostoru globalizace neznamená, že se jedinec vrátí do výchozího bodu. Z konfrontace s „globem“ se vrací obohacený. Nebezpečí může spočívat v tom, pokud se mu nepodaří se ke své identitě navrátit nebo ji uchránit poškozujících vlivů jiné kultury, jakými jsou například všudypřítomné plechovky od Coca-Coly. je úkolem psychologie v západní společnosti i u nás objevit a rozpoznat, co je nositelem identity národního společenství a co jí rozvíjí. Klíčovým momentem je podle Karla Riegela výchova. V rodině totiž jedinec získává základní jistotu, základní zázemí. Tato skupina mu předává hodnoty a sděluje jeho základní možnosti a omezení. „Člověk je schopen racionálního myšlení a kvalifikovaného a plnohodnotného rozhodování, jestliže je dostatečně identifikován s nějakou skupinou,“ říká. „Jestliže rodina dostatečně nefunguje, je třeba najít nějakou jinou bázi, kde by člověk mohl toto zázemí najít.“

V procesu globalizace nebude pravděpodobně rodina jako identifikační celek, který jedinci poskytuje základní formativní momenty, z nichž se potom může rozvinout integrovaná osobnost, stačit. Současná psychologie však podobu těchto nových identifikačních celků zatím nezná. Podle Karla Riegela to mohou být například různá regionální uskupení, ať už se jedná o kraj nebo o seskupení států se stejnou kulturní tradicí, jako je Evropa. Mnozí mladí lidé se dnes například cítí být Evropany a v evropské kulturní tradici nachází své kořeny. Pozoruhodně tento proces probíhá i u emigrantů evropského původu v Americe, jejichž děti objevují své evropské kořeny a hlásí se k nim.

Podle Karla Riegela bude pro nové identifikační modely typické převzetí určitých způsobů ženského myšlení a to mimo jiné i kvůli krizi mužského identifikačního modelu. Ve globalizované společnosti mají velkou šanci uspět prvky jako jsou dlouhodobá perspektiva, vzájemná kooperace a altruismus. Degradace mužské role může v tomto smyslu posloužit v nové společnosti pozitivně. Globalizace, ve které nebude platit univerzální abstrakce a ve které nebude žádného objektivního pozorovatele a hodnotitele, protože pozorovatel bude zároveň pozorovaným, bude tlačit každého jedince k náročnějšímu přemýšlení. Jestliže dříve mohl díky kulturním tradicím dosáhnout přímočarého řešení problému a problém zhodnotit, v prostředí globalizace si bude muset položit další otázky. Mezi vnímáním a rozhodováním se pro určité konečné jednání nebude přímočarost, ale obrovské zamyšlení.