Články Jakuba Hučína

Připojte se i bez telefonních poplatků!

Internet se stal běžnou součástí života člověka ve vyspělé společnosti. Jako každá technologie může být dobrým sluhou, ale špatným pánem. Uživateli nabízí téměř neomezené možnosti. Má ale také svá rizika.

Ruku v ruce se satelitním přenosem televizního signálu a mobilními telefony je internet další moderní technologií, která pronikla do vyspělé společnosti a která během velice krátké doby změnila styl života mnoha lidí. Rozšíření a vývoj internetu nepočítáme na desetiletí, ale na roky, nebo spíše ještě na měsíce či týdny. Díky větší dosažitelnosti a klesající ceně bude ve velice krátké době trvalou součástí českých domácností, tak jako je tomu dnes u televizní obrazovky. Po nesmělém prvním kontaktu s internetem zjistí nový uživatel obrovské možnosti nové technologie - má neomezený přístup k informačním zdrojům z celého světa, má přístup k online zpravodajství, které mu nabízí dvacet čtyři hodiny denně ty nejčerstvější zprávy, může dění ve světě sledovat průběžně a je informovanější než člověk, který čte noviny nebo sleduje televizi, může navazovat kontakty s lidmi z celého světa, diskutovat s nimi, říkat své názory a přitom zůstat dokonale anonymní, může si vybrat svou roli a dělat to, co dělat chce.

Neomezené možnosti

Internet nabízí uživateli naprostou informační svobodu - uživatel sám si může vybrat informace, které chce, a sám si sestavit obraz o událostech, které sleduje. „Vy si vybíráte, jaké informace chcete a můžete si vybírat informace z obou stran,“ říká psycholog Michal Rybka který se problematikou internetu dlouhodobě zabývá, „uvedu příklad, který se u nás považoval za něco neobvyklého - zjistilo se, že Čečenci mají své vlastní zpravodajství, svojí vlastní internetovou stránku, kde o konfliktu informují ze své strany. Jejich informace byly úplně jiné, než jak je nabízely ruské nebo nezávislé informační zdroje. Internet dává možnost dívat se na svět z různých pohledů. Najednou se vám začne narušovat koncepce, která byla za komunismu velice silná - vidění světa jedním pohledem. Stačí, když zadáte klíčové slovo, a internet vám najde to, co hledáte. Když jste dřív chtěl něco speciálního zjistit, musel jste jít do knihovny nebo si zavolat na nějakou specializovanou instituci.“

Přítomnost různých a často protichůdných informací a konfrontace s nimi může svět člověka obohatit, relativizuje jeho vlastní názor a nutí ho ke kritickému pohledu a hodnocení informačních zdrojů. Dává mu možnost vnímat realitu z pohledu jiného člověka, jiné kultury, z pohledu, které by ho dříve vůbec nenapadl. Kromě naprosté informační svobody umožňuje používání internetu výrazně ušetřit čas. Díky němu může uživatel vyřídit mnohé své pracovní povinnosti, aniž by se musel vzdálit z domova. Může zůstat delší dobu v prostředí, které mu vyhovuje, a tak zvyšuje kvalitu svého života. Podle Azy Baraka, profesora psychologie na univerzitě v Haifě nabízí internet rozsáhlé možnosti i pro psychologické využití. Kromě využívání internetu jako zdroje informací je možné na internetu nalézt návody k self-pomoci v případě potřeby. Návštěvník internetových stránek se může také informovat o možnosti specifických psychologických služeb, aniž při tom kontaktuje psychologa. Klient může vést po internetu přímý rozhovor s psychologem. Ten může pomoci klientovi při rozhodování se pro vhodnou terapii, může také po internetu vést poradenský nebo terapeutický hovor. Prostřednictvím internetu se může scházet i terapeutická skupina, psychologové mohou komunikovat spolu, s použitím videokamery mohou pořádat videokonference, aniž by museli vynakládat prostředky a čas na cestování a ubytování. V neposlední řadě zmiňuje Aza Barak možnost vést prostřednictvím internetu výcviky, nebo vést psychologický a sociální výzkum, případně prostřednictvím internetu provádět psychologická testování. Komunikace po internetu je daleko neosobnější, komunikující nevidí jeden druhého a oba mohou zůstat v naprosté anonymitě. Toho je podle Michala Rybky možné využít právě při poradenských rozhovorech nebo při psychoterapii. Klienti jsou podle něj schopni o sobě a o svých problémech mluvit přes internet daleko otevřeněji, jsou schopní jít ve svých výpovědích mnohem dále než při osobním hovoru a navíc pro ně může být neosobní zkušenost méně bolestná, než když o svých problémech s někým osobně nebo telefonicky mluví. „Vzpomínám si na jednu zajímavou zkušenost z jedné diskusní skupiny, kde se diskutovalo o pedofilech a jeden z účastníků se při diskusi ke svým potížím bez problémů přihlásil a mluvil o nich. Člověk může říci něco, k čemu by se v přímém kontaktu jen těžko přihlásil, nemusí mít strach, že bude s někým konfrontován. Je to podobný efekt jako při TABU, kde je člověk zakrytý za zástěnou a řekne vám to, co si opravdu myslí, protože se nebojí, že by mohl být odhalen.“

Z hlediska výzkumu může být neosobní komunikace naopak spíše nevýhodou. Jelikož v internetu chybí nonverbální složka a jen obtížně lze ovlivnit výzkumné proměnné, nelze zcela jasně určit, jestli dotazovaný mluví nebo chce mluvit pravdu a nelze ani zcela přesvědčivě kontrolovat, jestli se při vedení výzkumu vždy jedná o stejnou osobu. Prakticky a jednoduše lze využít internetu při jednorázovém výzkumu formou dotazníků, pokud se ale jedná o výzkum rozsáhlejšího charakteru, je tento způsob málo průkazný už kvůli nemožnosti sledování nonverbální složky a emocí zkoumaného. Přesto je podle Michala Rybky možné najít na internetu obrovské množství výzkumného materiálu. „Lidé tu prezentují své myšlenky, fantazie, obrázky. Jednou jsem při jedné své práci narazil na obrázky, které si po internetu posílali sadisté a na které by psycholog třeba i při laboratorním výzkumu těžko narazil. Ti lidé kreslí naprosto svobodně to co si myslí, můžete zkoumat jejich představy a tím pádem třeba i spouštěcí mechanismy jejich chování,“ potvrzuje. Využití internetu ze strany psychologie je v západních zemích běžné, i když i zde se vedou diskuse zejména okolo použití internetu k terapeutickým účelům, aby mohlo být vždy zachováno právo klienta na naprostou diskrétnost a aby bylo možné zajistit skutečně účinnou terapii se splněním všech etických závazků vůči klientovi. Mezi odpůrci tohoto stylu vedení terapie zaznívají hlasy, které zdůrazňují nezbytné zapojení dalších zejména mimoslovních složek do komunikace mezi terapeutem a klientem v terapeutickém procesu. Jakožto informační zdroj se však internet bezesporu jednoznačně osvědčil, čehož je možné si všimnout na rozsáhlé a rozmanité nabídce psychologických témat na jednotlivých vyhledávacích serverech. Pro zajímavost je pak možné srovnat s využívaností těchto služeb ze strany českých psychologů. Odkazy na psychologický témata se na českých internetových stránkách pohybují většinou v oblasti jednociferných, maximálně dvouciferných čísel.

Reálný a virtuální svět

Komunikační možnosti internetu, kdy může mít dnes za nízký paušální poplatek každý uživatel neomezený kontakt s kýmkoli z celého světa, dává prostor k navazování nových kontaktů a vztahů. Kromě živé účasti na odborných konferencích a diskusních fórech umožňuje internetová technologie posílat jakékoli texty včetně obrazového materiálu prakticky bezplatně. „To je velice silný moment,“ říká Michal Rybka. „Člověk je většinou obklopen scholastickým přístupem k životu. Říkají vám - žijte zdravě, nekuřte, mějte rádi svojí manželku, nebuďte jí nevěrný...a budete šťastný. Reálný svět funguje jinak. Pokud jste běžným průměrným občanem, máte ve společnosti poměrně jasně vyznačený strop, přes který se většinou nemáte šanci dostat, protože v celé společnosti je velmi vysoká konkurence. Žijete v paneláku, chodíte pět dní do práce, abyste vydělal peníze, nejste příliš spokojený a víte, že s tím nic moc udělat nemůžete. Tuhle svojí realitu můžete díky internetu jakoby substituovat. Najednou můžete realizovat svoje sny, aniž byste je musel fyzicky naplnit. Můžete mít spoustu přátel po celém světě, vyměňovat si s nimi fotografie a být kdekoli na světě při tom s nimi, aniž byste vytáhl paty z domu, protože třeba na to nemáte peníze. Velice dobře víme, že člověk nemusí naplnit své ambice ve skutečnosti, ať už jsou více nebo méně hodnotné.“ Rozdíl mezi virtuálním a skutečným prožitkem je podle Michala Rybky analogický jako rozdíl mezi reálným a symbolickým chováním. „Pokud jste člověk, kterému stačí třeba svého nepřítele zničit jenom nějakým symbolickým aktem, pak vám bude stačit i symbolická realizace vašeho snu. Řadě lidí to tak vyhovuje,“ říká. Symbolický prožitek na jednu stranu nemůže nabídnout plný prožitek reality, na druhou stranu také nenabízí plná rizika. Na internetu se v drtivé většině případů nemůže nikomu nic stát, internet člověka chrání mimo jiné i poměrně vysokým stupněm anonymity. Řada lidí si proto na chatovacích serverech může vyzkoušet vystupovat v různých rolích, v různých povoláních, mohou měnit svůj věk, i své pohlaví, a tak si vyzkoušet svou vysněnou představu o sobě. Pokud ovšem má člověk schopnosti své sny realizovat ve skutečnosti, pak se tímto neúplným prožitkem spíše ochuzuje. „Dokonce se vám může stát, že se bavíte simultánně s několika lidmi a najednou zjistíte, že se jedná o jednoho a toho samého člověka. To se potom člověk cítí opravdu zvláštně. Ve většině případů na internetu komunikujete s lidmi, tak jako se s někým bavíte po telefonu, s tím rozdílem, že jste od sebe dál.“ Chatovací servery občas pořádají srazy svých návštěvníků a je zajímavé, že se jich účastní jenom mizivé procento z těch, kteří jejich služby využívají. Podle Michala Rybky je hlavním důvodem obava z odhalení a také obava ze zjištění, že někdo, kdo jim na chatu imponoval, vypadá úplně jinak.

Jako každá dlouhodobá zkušenost, projevuje se i dlouhodobé používání internetu na psychice člověka. Zda kladně či záporně nelze ovšem obecně říci. Podobně jako různé zkušenosti v reálném světě, stejně tak i zkušenosti z internetové komunikace závisí na tom, kdo s kým a jakým způsobem komunikuje, jaké informace návštěvník internetových stran vyhledává. Proto může internet někomu pomoci a jinému člověku ublížit, záleží pouze na osobní volbě. Vyhledávání virtuální komunikace a virtuálních vztahů závisí do značné míry na osobním zázemí každého uživatele internetu. Pokud uživatele neuspokojují reálné vztahy, které prožívá, existuje nebezpečí, že začne dávat přednost virtuálním vztahům, které ho obohacují více. Svět na internetu se může stát atraktivnějším do té míry, že je uživatel ochoten reálný svět vyměnit za virtuální a reálný svět degradovat na uspokojení nejzákladnějších fyziologických potřeb. Patologické používání internetu se objevuje v okamžiku, kdy má uživatel potřebu ze svého reálného světa utíkat do jednoduššího virtuálního světa, který po něm nevyžaduje uzavírání kompromisů a kde se může projevovat, jak chce. „Je to podobné jako u sekt - proč byste šli k nějaké sektě, když jste šťastní, spokojení a vyrovnaní,“ říká Michal Rybka, „pokud se někdo rozhodne odejít k sektě, pak většinou proto, že je v reálném světě nešťastný, že je s něčím jsou nespokojený a touží po jednoduchém světě, ve kterém by mohl realizovat svoje sny. Pochybnosti, nespokojenost, neklid je zdroj jednání, které vás mohou přivést k hledání toho, co vám chybí, ve virtuálním světě.“ Používat slovo reálný a virtuální svět je ovšem u internetu trochu ošidné. I zde se totiž jedná o vztahy se skutečnými lidmi, i když někteří z nich mohou vystupovat ve svých fiktivních rolích. Naopak prožívání reálného světa může být do značné míry natolik odtrženo od skutečnosti, že už je o reálném světě obtížné mluvit. Je potom otázkou, zda některé takzvaně virtuální vztahy internetové komunikace nejsou skutečnější, než nefunkční skutečné vztahy.

Patologické používání internetu

Symptomy, jako obsesivní myšlenky na internet, snížená sebekontrola při používání internetu nebo neschopnost přerušit práci s internetem, mohou naznačovat jeho nezdravé používání. Přirovnat závislost na internetu k závislosti na droze je ovšem možné pouze částečně. Závislost na internetu není nikdy fyziologická, ale vždy pouze psychologická. Psycholog Richard Davis z university v Yorku uvádí dvě oblasti, které mohou k závislosti na používání internetu přispívat. Jednak se týká pohledu uživatele na sebe a jednak se týká vnímání jeho okolí. Způsob myšlení, ve kterém se uživatel zabývá sám sebou, je podporován stylem, který dává velký prostor neustálému přemítání o sobě. Jedinci, kteří mají sklony k tomuto stylu myšlení, prožívají zkušenost závislosti na internetu častěji a po delší dobu než ostatní. Přemítání vede totiž jedince k tomu, že se neustále zabývá svým vztahem k internetu, což je možné vypozorovat z jeho neustálého kroužení v řeči kolem otázek závislosti a zneužívání internetu. Jedinec se tak stává zajatcem neustálých myšlenek na internet a dostává se čím dál tím více do slepé uličky. Jiné myšlenkové modely, které vedou jedince k závislosti na internetu, v sobě mohou obsahovat pochybnosti o sobě sama a nízké sebehodnocení. Jedinec, který má negativní obraz sebe, může internet používat k tomu, aby získal pozitivní odezvu na svou osobu a zvýšil sám před sebou svou osobní prestiž. Takové myšlenky podle Davise v sobě obvykle obsahují tvrzení: „Jsem dobrý jenom na internetu“, „Jsem-li na internetu, mám hodnotu, jinak nestojím za nic“. Závislost na internetu je podporována generalizujícím pohledem jedince na jeho okolí. Pokud se zabývá myšlenkami: „Internet je jediné místo, kde jsem respektován“, „Když nejsem připojen k internetu, lidé se ke mně chovají špatně“, „Internet je můj jediný přítel“, může se jeho závislost na internetu postupně prohlubovat.

Z Davisových tvrzení vyplývá, že závislost na internetu je výsledkem součinnosti přirozených předpokladů a životních okolností. Pokud nemá jedinec psychopatologické dispozice k tomuto typu chování, obvykle u něj závislost na internetu nehrozí. Nelze ovšem naopak jednoznačně říci, že u každého jedince, který by měl psychopatologické předpoklady, by se nutně závislost na internetu musela projevit. Patologické používání internetu se podle Davise projevuje závislostí na specifických službách, které internet poskytuje. Může to být například závislost na e-mailové nebo chatové komunikaci, na online dražbách nebo burzách, online způsobu nakupování nebo online pornografii a počítačových hrách. Podle některých studií je nejčastějším symptomem patologického zneužívání internetu nutkání k používání online sexuálních služeb na internetu a to proto, že pornografie slouží jako stimul, jenž způsobuje okamžitou odezvu. Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že většina příčin, které vedou k patologickému zneužívání internetu, má sociální kontext a je spojena se vztahy uživatele internetu k jeho nejbližšímu okolí. Uživatel, který je závislý na službách internetu, obvykle tráví u internetu nadměrné množství času, často bez jakéhokoli cíle. Může trpět obsesivní potřebou neustále kontrolovat schránky se svou e-mailovou poštou nebo potřebou bezcílně listovat nabídkami jednotlivých serverů. Dalšími symptomy internetové závislosti může být vtíravé přemýšlení o internetu ve chvílích, kdy se jedinec zabývá jinou činností, nebo nutkavá potřeba okamžitě zapnout internet, jakmile se ocitl v místnosti s počítačem.. Závislý jedinec obvykle ztrácí zájem o své okolí, omezuje činnosti, které mu dříve přinášely uspokojení, izoluje se od svého okolí a protože si je svého patologického chování obvykle vědom, snaží se svojí internetovou činnost před ostatními ukrývat. Není zatím zcela zřejmé, jestli má internetová závislost své specifické postavení mezi ostatními závislostmi. Jelikož se ale jedná o technologii, která umožňuje dosáhnout okamžitého efektu, i závislost na internetu se obvykle rozvíjí poměrně rychle. Protože je i v případě internetové závislosti nezbytné, aby k ní měl jedinec určité předchozí předpoklady,domnívají se někteří psychologové, že se jedná o další způsob vyjádření patologické závislosti na určitých typech podnětů.

Jakub Hučín