Články Jakuba Hučína

Legrace se nebojí ten, kdo si váží sám sebe

Tvrzení, že smích osvobozuje a osvěžuje neplatí jenom pro komunikaci mezi lidmi, platí to i tehdy, když člověk uvažuje sám o sobě, o tom, co je zač a jakou má hodnotu před druhými i sám před sebou. Určitě jste si už někdy všimli, že někteří lidé jsou schopni si udělat legraci ze sebe, nebo snesou, když si někdo udělá legraci z nich. Takoví lidé osvěžují své okolí, druzí se s nimi rádi setkávají, protože je obklopuje příjemná, jako by vylehčená atmosféra. Naopak jiní jakýkoli vtip o sobě ihned vnímají jako výsměch a reagují na něj agresivně. Jsou i takoví, kteří se snaží ze sebe dělat legraci, ale ta působí podivně křečovitě a spíš vypadá jako cílené sebeznehodnocování. Jaký je mezi těmito lidmi rozdíl? I když se to možná nezdá, dokáže si legraci ze sebe udělat správným způsobem jenom člověk, který si opravdu hluboce váží sám sebe. Zná vlastní hodnotu a ví, že jí legrace druhých nemůže nijak ublížit. Proto se ani nebojí dělat si legraci sám ze sebe. Ideálem ale nemusí být, aby si druzí dělali z člověka legraci vždy a všude. Pokud má člověk zdravé vědomí vlastní hodnoty, dokáže i rozeznat, kdy si z něj druzí už nedělají nevinnou legraci, ale zesměšňují ho, a tím vlastně ponižují. A v tu chvíli se umí ohradit a svou vlastní hodnotu bránit. Humor totiž není výsměch a nechat si ze sebe dělat legraci neznamená si nechat vždy vše líbit. Pokud ale druhý člověk reaguje na vaši legrácku podrážděně a není zrovna třeba nemocný, nebo nemá zrovna špatnou náladu, není něco s jeho vlastní hodnotou v pořádku. Jedna z poruch vlastní hodnoty, narcismus, se přímo vyznačuje tím, že takový člověk naprosto nesnese, aby si z něj někdo legraci udělal. Svůj pocit méněcennosti se totiž snaží překrýt dokonalým obrazem sebe sama. Protože je ale tento obraz falešný, a tím pádem i velmi křehký, je pro narcistu každá situace, která se nějak tohoto falešného sebeobrazu dotýká, nebezpečná. Narcista je člověk přísný, nesmlouvavý k sobě i k druhým, nikdy se neusměje a legraci je schopen si udělat jen z druhých. Jeho humor není laskavý, ale sžíravý a ironický. Potřebuje znehodnotit druhé, aby tak mohl posílit svůj křehký obraz sebe sama. Jsou i takoví lidé, kteří se záměrně vysmívají sami sobě a ponižují se. Jejich legrace není upřímná. Ústa se smějí, ale oči nikoli. Oči spíš prosí: „Řekni mi, že si takový výsměch nezasloužím, že pro tebe mám hodnotu.“ I tady se setkáme s poruchou vlastní hodnoty a v žádném případě se nejedná o zdravý vztah k sobě. Pokud se budeme chtít tedy od srdce a upřímně zasmát i sami sobě, a přitom se nebudeme bát, že by nám to mohlo nějak ublížit, je třeba, abychom si vážili sami sebe, hledali a učili se rozeznávat svou vlastní hodnotu.

Jakub Hučín, autor je psychoterapeut