Články Jakuba Hučína

Svobodné děti nesvobodných rodičů

V některých postojích se současná mladá generace podobá generaci svých rodičů, v některých spíše svým prarodičům. Žijí rychleji, jsou tolerantní a kvůli velkému množství možností odkládají založení rodiny na pozdější dobu.

Když došlo v naší zemi na přelomu osmdesátých a devadesátých let k velkým společenským a politickým změnám, byli dnešní studenti ještě malými dětmi. Současná mladá generace komunismus na rozdíl od generace svých rodičů na vlastní kůži již nezažila, anebo jej pocítila jenom velmi okrajově. Proto je také totalitní deformací zasažena daleko méně než předchozí dvě generace. Svoboda je pro ně samozřejmostí, stejně tak jako společnost, která je díky velkému množství možností a nároků na osobní rozhodnutí mnohem komplikovanější. Rodiče současných mladých lidí se podle psychologa Petra Macka v mnoha případech naopak podobají jakémusi „totalitnímu dítěti“. Totalitní společnost vypadala jako tuhá školní výchova s jasnými pravidly určujícími, co se smí a co se nesmí, a s jasným repertoárem trestů a odměn. Lidé v ní žijící získali přesvědčení, že nejlepším řešením je být závislý na silné autoritě a to i v oblastech, v nichž se současní mladí lidé rozhodují naprosto svobodně. „Totalitní dítě“ ztratilo v devadesátých letech autoritativní oporu ve společnosti, získalo prostor ke svobodné volbě, na druhou stranu ale ztratilo většinu záchytných bodů, které by mu zajišťovaly pocit bezpečí.

Každý má své hodnoty

Dokáží-li se současní mladí lidé svobodně rozhodovat a usilují-li o to se prosadit ve společnosti, trpí mnozí jejich rodiče „posttotalitním syndromem“ nedůvěry ve druhé, v instituce a ve vlastní schopnosti, snahou přenášet zodpovědnost za rozhodnutí na své okolí a na všemocný rodičovský stát, jenž zajišťuje potřebné sociální jistoty. Připouštějí-li mnozí mladí lidé široký hodnotový pluralismus, mají mnozí jejich rodiče spíše potřebu jednoduchých myšlenkových a hodnotových struktur. „Pro naše rodiče byla a je výraznou hodnotou svoboda, protože ji neměli.“ domnívá se student Marek. „Dnešní dospívající ji ale vnímají jako samozřejmost, mají před sebou širokou škálu možností a velkou možnost výběru. Paradoxně se pro ně stává hodnotou spíše řád a určitá pravidla.“

Podle Petra Macka má mladá generace ve srovnání s předchozí generací v menší míře určitou pevnou a konkrétní hodnotovou doktrínu, se kterou by se buď mohla identifikovat, nebo se proti ní vymezit. Mladí lidé mají podle něj vysokou míru tolerance k odlišným ideovým postojům, než je ten jejich. „Jako by se mladí lidé až někdy báli odsoudit nebo jasně zhodnotit názory či stanoviska jiných. A pokud tak učiní, jsou často označeni za hlupáky, zpátečníky, naivky nebo pokrytce,“ tvrdí.

I když se v mnoha případech staví vůči názorům svých rodičů velmi kriticky a vymezují se vůči nim, neplatí často obecně přijímané tvrzení, že je dospívání nějak zvlášť bouřlivým obdobím plným vzpoury proti autoritám. Podle Petra Macka je spíše dobou aktivního hledání a objevování smyslu vlastní existence. Podle názoru několika vysokoškoláků není současná mladá generace v hodnotové orientaci svým rodičům ani tolik vzdálená. „Daleko větší hodnotové rozdíly vidíme mezi sebou a generací našich prarodičů,“ uvádí jeden z nich. „Naši prarodiče na sebe byli přísnější, byli také skromnější a zodpovědnější, protože byli často nuceni převzít určité závazky a zodpovědnost sami za sebe daleko dříve než naše generace v současnosti.“ Současná mladá generace je podle nich orientovaná více na výkon a na vlastní uspokojení, odpovědnost přijímá až později. Naopak ve vztahu k práci je současná mladá generace blíže ke svým prarodičům. „Rodiče neměli v období svého dospívání tolik možností, jak se uplatnit, jak rozvíjet své schopnosti, proto se pro ně stala práce především prostředkem k vydělávání peněz. Pro prarodiče měla práce větší hodnotu, mohli se v ní lépe realizovat, podobně jako dnes my,“ domnívají se někteří z nich. Pro mnohé mladé je důležitou hodnotou spojenou s prací potřeba vážit si sebe sama. Předchozí generace neměla k uskutečnění této potřeby podmínky a seberealizace byla spojena téměř vždy s politickou angažovaností.

Budoucnost bude dobrá

Ve svých budoucích očekáváních a v určování svých budoucích cílů se podle některých výzkumů čeští mladí lidé podobají svým západoevropským vrstevníkům. Jejich cíle a očekávání jsou spojené většinou s budoucí profesionální kariérou, se vzděláváním a s trávením volného času. To je důležité zejména pro dospívající chlapce. Nedávají takový důraz na materiální cíle, peníze, úspěch a prestiž jako dospívající ve Východní Evropě a jak to také dělají mnozí jejich rodiče, kteří vyrůstali v komunistické společnosti. Nejvíce se česká mladá generace podobá ve svých očekáváních maďarským vrstevníkům. Ve zdůraznění osobních perspektiv se podobá také Francouzům, francouzsky mluvícím Švýcarům a Skandinávcům. Nezdůrazňuje ovšem tolik některé méně vážné cíle, jako je cestování a potřeba trávit volný čas s přáteli. Naopak je pro české dospívající velmi důležité udržovat pozitivní vztahy s ostatními lidmi a v některých případech také být společensky užiteční.

Maďarským vrstevníkům se čeští mladí lidé podobají i v typech problémů, s nimiž se potýkají. Většina českých dospívajících uvádí jako nejvýznamnější své problémy se školou, čeští chlapci se také potýkají s problémem peněz. Dostatek peněz u nich do značné míry souvisí se zajištěním vrstevnické prestiže a to zejména v partnerských vztazích. Problémy s přítelem, přítelkyní či s rodiči uvádí zhruba třetina dotazovaných dospívajících. Méně závažné jsou problémy s nedostatkem soukromí doma. Uvádějí je opět většinou chlapci, stejně jako problémy s trávením volného času. Pro dívky jsou důležité problémy týkající se jejich tělesných změn. Uvádějí větší množství zdravotních potíží, což pravděpodobně souvisí právě s fyzickými změnami. Podle Petra Macka jsou čeští adolescenti v odhadu svých osobních a společenských perspektiv velice optimističtí. Jsou tak mezi dospívajícími z postkomunistických zemí výjimkou, jejich vrstevníci z těchto zemí podobný optimismus nesdílejí. I když nejsou podle většiny českých dospívajících současné podmínky ve společnosti ideální, nabízejí nicméně dostatečně přijatelnou perspektivu do budoucnosti. „Kdo chápe svoji budoucnost jako příležitost k sebeprosazení a kdo je dostatečně cílevědomý a aktivní, hodnotí společenské změny a společenskou perspektivu pozitivně,“ uvádí. „Dospívající s nižším sebevědomím, kteří nejsou výkonově orientováni a kteří spoléhají spíše na pomoc státu a dalších institucí, jsou v hodnocení současné společenské situace střízlivější a ve vztahu k budoucnosti jsou opatrnější nebo pesimističtější.“

Téměř tři čtvrtiny mladých účastníků výzkumu je přesvědčeno o tom, že člověk, který tvrdě pracuje, má možnost si ve společnosti zajistit dobré živobytí. Mladí lidé se přitom ve většině případů neobávají náročnosti svého budoucího zaměstnání, neobávají se změn souvisejících s přizpůsobováním se novému zaměstnání. „Mladí lidé se nebojí na rozdíl od starší generace riskovat a to jak ve vztahu k budoucímu zaměstnání, tak i ve vztahu k penězům,“ říká student Marek. „Máme život před sebou a nebojíme se změny jako starší generace, která má už svůj životní styl a jakékoliv změny pro ni zároveň znamenají změnu celého životního stylu. Na starší generaci je vidět nedostatek sil, času a chuti zkoušet nové náročné činnosti.“ Náročnější než jejich rodiče je mladá generace i ve svém životní standardu. Vědomí velkého množství možností s sebou přináší i stále nové finanční nároky. „Pokud něco potřebujeme, nebojíme se za to utrácet peníze,“ říká Marek. „U starší generace je vidět, že si během komunismu mohla dovolit jen ty nejzákladnější věci a na cokoliv, co převyšovalo ten nejběžnější standard, si musela složitě a dlouhodobě spořit. Tahle tendence spořit peníze na horší časy je u starší generace stále zřetelná, u mladých lidí ji téměř nenajdete.“ Podle Petra Macka je význam peněz pro mladou generaci dnes daleko zřetelnější než dříve. Mladí lidé se o penězích nebojí mluvit a také si na ně dělají podle svého uvážení nároky. „Mluvit o penězích není mezi mladou generací tabu. Peníze se stávají jedním z témat soukromé i veřejné komunikace a ve větší míře se dnes stávají v mladší generaci přímým kritériem hodnocení lidí.“

Partnerské vztahy mladé generace

Podle sociologických výzkumů dochází v partnerském chování na počátku devadesátých let u mladé generace ke dramatickým změnám. Zvyšuje se průměrný věk uzavírání prvního manželství - u žen z 21,8 let na 23,9 let a u mužů z 24,4 let na 26,2 let, zvyšuje se věk prvního těhotenství u ženy, snižuje se sňatečnost a tradiční model rodiny se pomalu opouští. „Mladá generace automaticky předpokládá kariéru a pracovní realizaci v zaměstnání, na založení rodiny je času dost,“ potvrzuje Zuzana. „Mladí lidé jsou vesměs přesvědčeni, že až v budoucnu založí rodinu, rozdělí si úlohy v domácnosti rovným dílem. Později ale často tvrdě narazí na realitu a někteří se proto raději vrátí k tradičnímu modelu.“

Ačkoli se mladší generaci zdá, že dokáže být v partnerském vztahu svému partnerovi věrnější, a to i proto, že je podle názoru mladých lidí snazší se rozejít v případě, že si partneři nevyhovují, podle Petra Macka výzkumy ukazují, že čeští dospívající jsou méně zodpovědní než jejich západoevropští vrstevníci. V porovnání se západními vrstevníky se také chovají stále ještě promiskuitněji. Naopak se jim začínají stále více přibližovat ve svém otevřeném postoji k sexu. Podobně jako peníze ani sex už není tabuizovaným tématem. Sex je podle jejich názoru věc veřejná a stává se častějším námětem rozhovoru nejen mezi partnery, jak je tomu u střední generace, ale i v širším okruhu vrstevníků. Větší otevřenost v diskusi na téma sexuality je podle některých výzkumů také způsobena větší osvětou a informovaností mladých lidí o tématu sexu. Proto se také současná mladá generace chová podle mnoha psychologů v oblasti sexu mnohem zodpovědněji než jejich rodiče. S větší otevřeností věk prvních sexuálních zkušeností u českých dospívajících neklesá, spíše naopak. Podobně se i snížil počet nechtěných těhotenství a nucených sňatků kvůli očekávanému dítěti.

Řada charakteristik, jež provázejí období dospívání, jako je fyzická zdatnost, krása, sexuální přitažlivost, sexuální výkonnost, neulpívání na starých informacích a zkušenostech a znepokojení z vlastní zodpovědnosti, nacházíme zejména díky mediálnímu tlaku, který formuje společenské ideály, i v generaci dospělých. Ideály dospívajícího člověka a výhody dospívání, jako jsou možnosti zkoušet nové a nepoznané v profesní a vztahové oblasti, se stávají celospolečenskými ideály a řada dospělých se nechce těchto výhod vzdát.

Život pádí rychleji

Zdá se, že mladí lidé s rychlostí životního tempa příliš problémů nemají. „Je více možností, člověk ale musí vyvíjet stále větší úsilí k tomu, aby je mohl využít,“ uvádí Marek. K rychlosti životního tempa přispívá bezesporu i obrovská rychlost a možnosti současných informačních technologií. „Využití internetu bereme jako samozřejmost, starší generace z něj má naopak spíše obavy a cítí k němu nedůvěru. Podobně je to s mobilními telefony. Využívají je většinou mladší lidé. Starší lidé je vnímají jako zbytečnost nebo jako něco, co ruší soukromí a na čem může být člověk závislý,“ uvádí Marek. Vyšší rychlost životního tempa mladých lidí znamená podle Petra Macka i zkracování prožitků. To může vést při setkání mladší a starší generace k rozporuplným zkušenostem. „Co je pro starší generaci běžné, je pro mladé pomalé a málo akční,“ uvádí. „Zážitek prožitý podle mladé generace naplno je pro starší často příliš rychlý a povrchní. Mladší a starší generace má jiné pojetí času a rituálů, které s časem a s intenzitou prožitků souvisejí. Starší a mladší generace se liší v pojmech „na chvíli se zastavit“, „prožít minutu ticha“, v tom, jak dlouho jsou ochotni na něco čekat, něco odložit do budoucna, na něco se těšit. Význam „těšení se na něco“ se zmenšil, odklad nemá pro současné mladé takovou hodnotu, spíše to znamená, že si někdo neví rady s tím, jak něčeho dosáhnout.“ Podle názorů mladých lidí je starší generace v daleko větším nebezpečí, že díky svému životnímu stylu sklouzne do průměru, protože televizní a konzumní zábava na ni neklade tak vysoké nároky, které by už stejně nebyla ochotna plnit. „Starší generace už má své rodiny, profesní dráhu a je vidět, že je zaběhlá ve svém životním stylu a stálo by ji to příliš mnoho sil tento styl pozměnit nebo nějak porušit,“ říká Zuzana. „Není proto divu, že se omezí jenom na pasivní styl zábavy, která tento styl nijak neohrozí.“ Menší množství možností a zvyk konzumovat pouze to, co bylo oficiálně dovoleno je podle těchto názorů také jedním z důvodů snazšího sklouznutí starší generace ke konzumnímu a průměrnému stylu života.

Petr Macek nevidí nebezpečí sklouznutí k průměrnosti ani jako generační ani jako historicky podmíněnou záležitost. Sklony k průměrnosti jsou podle něj dány spíše osobností každého člověka, jeho výchovou a konkrétním prostředím, v němž se pohybuje. Sklony k průměrnosti připouštějí i sami mladí lidé. „Mladí lidé také podléhají různým trendům,“ souhlasí Zuzana. „Potřeba odlišovat se a nějak se vymezit vůči svému okolí, vůči rodičům a jejich kultuře je ale u mladých lidí přeci jenom větší. Mám dojem, že mladí lidé si díky svým ideálům přeci jen kladou větší nároky, než žít podle televizních programů nebo trávit volný čas nakupováním v supermarketech.“ V mezinárodním srovnání je podle Petra Macka česká mladá generace méně spokojena se svým životem než mladí lidé z ostatních zemí. Srovnává se s ekonomickými a sociálními podmínkami mladých lidí v sousedních západoevropských zemích a tato nespokojenost se mimo jiné odráží i ve vyšším výskytu deprese mezi českými dospívajícími v porovnání s jejich západoevropskými sousedy.

K sobě samým mají čeští mladí lidé mírně pozitivní vztah a realitu života jsou schopni brát takovou, jaká je. I přes větší nespokojenost patří česká mladá generace k neoptimističtějším v Evropě co se týká postoje k životu a očekávání od budoucnosti. Ve srovnání s vrstevníky z ostatních postkomunistických zemí má česká dospívající generace také vyšší očekávání a vyšší nároky na životní standard. Od předchozích generací se současná česká mladá generace odlišuje využíváním podstatně většího množství svobod. Mohou vyjadřovat své názory, vytvářet si svou hodnotovou orientaci, cestovat. Berou na sebe ale také větší tíhu vlastního rozhodování a zodpovědnosti. Jedním z výrazných omezení jejich svobodné volby se stává zvyšující se nezaměstnanost. Vzdělání a budoucí profesní kariéru považují za důležitou a v porovnání s vrstevníky z jiných západoevropských zemí mají méně strukturovaný svůj volný čas. Naopak náboženství přikládají jen velmi malou důležitost a v Evropě patří k nejméně religiózním skupinám.

Podle Petra Macka se podobají svým západoevropským sousedům čím dál více. Je otázkou, nakolik se jim stane vlastní typický postoj takzvané generace X, generace mladých západních Evropanů devadesátých let, kteří jsou realističtí a od vrstevníků z jiných kontinentů je odlišuje vyšší míra rezignace a pesimismu. Zda se jim budou podobat také v nevýrazných profesionálních ambicích, zato v potřebě finančního zajištění. Zda budou mít tendence relativizovat rodinu a partnerský vztah, protože budou sami čím dál více pocházet z rozvedených rodin, zda je budou provázet pocity odloučenosti a pocity, že žijí v bláznivém světě. Proti střední generaci by nijak zvlášť neprotestovali, také by se s ní ale nijak neztotožňovali. A protože by neměli vyhraněné ideály, stala by se pro ně důležitou hodnotou spíše zábava a potřeba klidu. Pak by už byli jen krůček od průměrnosti, které se zuby nehty dnes tak brání. V něčem se svým západním vrstevníkům už dnes nápadně podobají. Jak dlouho bude trvat, než budou úplně stejní?

Budoucí cíle

Mezi nejbližšími životními cíli mladých lidí dominuje potřeba dosáhnout vzdělání (36 %), najít si dobrou práci (37 %), založit rodinu a mít děti (25 %), mít hodně peněz (12 %), dostat se na vysokou školu (11 %) a mít vlastní byt (10 %). Patří sem rovněž přání mít dobré vztahy s druhými lidmi a perspektiva převzít zodpovědnost a péči o rodiče (důležitost pozitivních sociálních vztahů). Menší důležitost měly cíle související s relaxací a zábavou (volný čas s přáteli, příjemné prázdniny, cestování). Důraz na obecné hodnoty (zdraví, rodina, profese) se se změnou režimu příliš nezměnil. Mladí lidé souhlasí s tím, že pokud člověk ve společnosti tvrdě pracuje, může si zajistit dobré živobytí (souhlas – více než 72 % respondentů).

Rizikové chování mladé generace

Od počátku 90. let lze pozorovat nárůst problémového a rizikového chování dospívajících. Jedním z pravděpodobných důvodů je snížená státní kontrola chování obyvatel, větší míra tolerance a důraz na osobní rozhodování. Není zatím jasné, zda na rizikové chování dospívajících má vliv také sociální nerovnost ve společnosti. Některé typy problémového chování (drogy, rasismus) byly pravděpodobně ve společnosti přítomny latentně již v období totality a projevily se až v prostředí svobody. Ukazuje se také souvislost mezi rostoucím množstvím časově vysoce vytížených rodičů a rostoucím nezájmem o prožívání a názory dospívající generace. Podle mladé generace patří mezi nejzávažnější typy rizikového chování zneužívání tvrdých drog (závažné podle 51 % mladých), střídání sexuálních partnerů (podle 14 %), zneužívání hracích automatů (podle 12 %). Tři čtvrtiny dotázaných mladých jsou zneklidněny kriminalitou a organizovaným zločinem, drogami a agresivitou v chování lidí, polovina z nich je zneklidněna nezaměstnaností a přílivem uprchlíků. Závažněji je určitý prvek hodnocen, pokud s ním měl některý z dospívajících osobní zkušenost (drogy, agresivita vůči cizincům). Poměrně vysokou míru tolerance naopak dospívající vykazují vůči kouření a pití alkoholu. V partnerských vztazích jsou ve srovnání s vrstevníky z jiných zemí čeští adolescenti promiskuitnější, pouze 10 % z nich používá pravidelně kondom, 75 % ho neužívá nikdy. O možném onemocnění spolu přitom mladí partneři mluví jen zřídkakdy.

Podle Macek, P. (1999). Adolescence. Praha: Portál.