Články Jakuba Hučína

Televize – přístroj na vyčištění duše

Otázka: „Jak se mám ubránit televizi? Myslím, že lidé, kteří jsou pracovně vytížení, to mají jednodušší. Ale co ti, kteří tráví mnoho času doma - například důchodci, nezaměstnaní, nemocní nebo ti, kteří doma pracují? Pro mne je televize (zvláště různé seriály) tím, co potlačí můj pocit samoty a různé úzkosti – uklidňuje mě, ale tuším, že to není správné.“

Ve své otázce vlastně velmi hezky vysvětlujete, jak televize na člověka působí – potlačí pocit samoty a různé úzkosti. Televize je skutečně „náplastí“ na různé lidské bolesti, bolístky, únavu a vyčerpání. Nic po nás nechce, jen abychom ji konzumovali (mám tím na mysli právě pořady, které uvádíte, jako jsou seriály, talkshow a podobně). Takové pořady mohou mít své místo tehdy, kdy nejsme skutečně schopni ničeho jiného, než pasivně konzumovat pořady, které nám televize předkládá. Takhle používají televizi lidé, kteří jsou hodně pracovně vytíženi a nenáročné televizní pořady jim podle jejich slov „vyčistí“ hlavu od myšlenek na práci. Podobně nás může vyčistit od pocitu úzkosti, samoty... „Čistící“ funkci má televize poměrně dobrou, problém je, že po takovém vyčištění v člověku nic nezůstává, jen prázdnota. Je to tím, že hodnoty nabízené většinou pořadů osobnost člověka nijak neobohacují a nerozvíjejí (sociologové mluví v souvislosti s televizí o takzvaných masových hodnotách, jako je třeba zábava). Člověk ale nepotřebuje jen čistit hlavu, potřebuje svoje nitro naplňovat něčím smysluplným a hodnotným. Někdy se potřebuje také zabývat svými problémy a občas se podívat do očí i své samotě a své úzkosti, jež za něj televize stejně nevyřeší. Máte určitě pravdu v tom, že pracovně vytížení lidé to mají jednodušší, práce a okolí jim dodá tolik podnětů, které jejich případný pocit samoty a úzkosti bezpečně překryjí. Lidé, kteří jsou více doma, potřebují větší disciplínu k tomu, aby se ubránili televizi, ale nejen k tomu. Mají obecně víc práce s tím, aby si udrželi svůj denní režim. Jak doporučují psychologové nezaměstnaným nebo dlouhodobě nemocným – je lepší si najít jakoukoli aktivní činnost, i kdyby to byla jen procházka nebo četba novin či knihy, než pasivně konzumovat televizi. Čím více zájmů člověk má, tím je pravděpodobnější, že nějaké takové činnosti najde. Ne vždy je to samozřejmě možné. Je pravda, že v některých životních obdobích, jako je stáří, kdy vztahů s okolím ubývá (ale stále ještě některé zůstávají, třeba v rámci farní komunity), jako je nemoc nebo nezaměstnanost, není tak jednoduché najít něco, co by člověka těšilo. Když si ale člověk v takové situaci položí otázku: Co mi tedy ještě v mém životě zbývá?, obvykle vedle slova „televize“ najde ještě nějakou další hodnotnou odpověď, i když se může zdát sebeobyčejnější.

Jakub Hučín, psychoterapeut